Interview s předlenkou

 

INTERVIEW s přadlenkou - z akce "Toč se, můj kolovrátku" ze dne 14.1.2014

Mgr. Ivana Barochovská (30) není jen učitelka prvního stupně a pedagog volného času, ale i šikovná žena na ruční práce. V úterý dne 14.1.2014 nás spolu se svojí maminkou Marií Bulvovou v knihovně seznámila s jedním pomalu „zapomenutým řemeslem“ – zpracováním ovčí vlny. Pro ty kdo, neměli možnost zúčastnit se zajímavého setkání pod názvem „Toč se, můj kolovrátku“, přináším tento neméně zajímavý rozhovor:

Ivo, jak jste se dostala k tak netradičnímu koníčku? Kdo vás k němu přivedl a jak dlouho se mu věnujete? K předení mě přivedla paní Mgr. Dana Nikodeimová. V době, kdy jsem učila na prvním stupni ZŠ ve Vysoké u Mělníka, byla mou kolegyní i kamarádkou. S manželem žije v malé obci Truskavna na Kokořínsku a spolu se věnují mimo jiné chovu ovcí a dobytka. Vlnu z oveček prala, sušila a plstila z ní různé figurky, brože a ozdoby. Pokud jsem měla volno, jezdila jsem k ní na návštěvy a tvořily jsme společně. Mluvily jsme také o předení vlny, když je nit, budou ponožky, čepice, svetry... Jak se však naučit? Na internetu jsme našly firmu Dalin. Její majitelkou je paní Dana Linhartová, která pořádá různé kurzy, zaměřené na práci s vlnou od stříhání, praní až po předení a barvení. Rozhodly jsme se tedy kurz absolvovat. Práce s kolovrátkem mě velice uklidňovala, a pokud překonáte počáteční nezdary, zjistíte, že předete rychle a pěknou slabou nitku, pak už stačí začít plést nebo háčkovat. Pak už byla otázka času, jaký kolovrátek a následně česačku vlny si pořídit a už předu pátým rokem.

Kolik máte doma kolovrátků a jaký je nejzajímavější? A vůbec – jaká je cena kolovrátků? Bydlím v Turnově, zde mám jeden kolovrátek, na kterém předu. U rodičů v Cerekvici máme dva. Jeden je funkční, ten jste viděla přímo při předení, druhý není kompletní a chybí mu ještě několik částí. Ten je v knihovně také, ale pouze jako dekorace.
Nejzajímavější kolovrátek? Na to se těžko odpovídá. Pro mě je zajímavý každý kolovrátek, který má minulost. Stál dlouhá léta na půdě, někdo ho objeví a kolovrátek může začít vyprávět. Na některých je ještě len a to pak srdíčko zaplesá.
Cena kolovrátků je různá. Záleží na tom, zda-li Vám někdo starý  kolovrátek daruje a pokud máte tak šikovného tatínka jako já, po několika měsících je kolovrátek funkční a cena je minimální. V Turnově mám kolovrátek od jednoho pána z Třince, který už kolovrátky nevyrábí, tehdy prodával poslední kusy a tak cena nebyla tak vysoká. V současné době se dá koupit kolovrátek od firmy Ashford z Nového Zélandu v cenovém rozpětí od 11 000 - 16 000. Existují však i čeští výrobci jako Kromski, Zbranek, Artex, u nich je cena různá dle typu kolovrátku, většinou od 7 000 do 10 000 Kč. Pokud však chcete kvalitně příst, potřebujete nejen kolovrátek, ale také další příslušenství, jako je česačka vlny, motovidlo, švihací kartáče a to sebou nese další finanční výdaje.

Jaké materiály se nechají spřádat a kterému dáváte přednost? Spřádat se dá mnoho materiálů, je to dané krajem (zemí) a jeho dostupností. Spřádají se různé druhy srstí  (i králík, jak, velbloud, pes, lama, ale i lidské vlasy, ze kterých se následně paličkovala krajka), rostlin - len, kokos, konopí. Já osobně dávám přednost vlně. Dobře se mi spřádala vlna z fríské ovečky (alpské plemeno, žijící ve vyšších nadmořských výškách) její vlna se snadněji pere i češe, na kontakt s pokožkou působí trochu drsně. Co je na těle příjemné, je vlna z plemene merino - jemná, žlutavé (okrové) barvy, hodně mastná, i po vyprání obsahuje lanolin a tak máte při předení dojem, že se prsty trochu "lepí". Nicméně  výrobky jsou měkké a příjemné, nosí je na sobě i malé děti. Vlna má celkově výbornou vlastnost, že i když je mokrá (vlhká), nestudí. V současné době je hojně využívána horolezci.

Shetlandské ovečky - plemeno chované hlavně ve Skotsku, ale i v ČR se najde pár nadšenců, kteří si tyto ovečky chovají kvůli vlně. Jedná se plemeno malého vzrůstu, velmi otužilé, schopné odolávat i drsnému podnebí a od chovatele vyžadují minimální péči. Ovce rodí samy a dožívají se vysokého věku. Barva vlny  je většinou hnědá  a patří mezi nejkvalitnější. V ČR se chovají ovečky hlavně kvůli masu. Pokud ovečku stříhají, s vlnou si nevědí rady a tak se pálí, zakopává, v lepším případě se s ní zateplují domy. Jelikož žiji v srdci Českého ráje, nouzi o vlnu nemám, na ponožky tato vlna stačí:-)

Co všechno má vliv na kvalitu vlny? Říká se, že jestliže chceme získat vlnu, která nekouše, nevodíme ovce na pastvu na zaplevelené louky s bodláčím, jenž je hlavní příčinou kousavosti svetrů. Je to pravda? Na kvalitu vlny má  vliv mnoho faktorů - plemeno, popř. rodokmen, pohlaví (beran, ovce), věk, strava, nadmořská výška, ustájení (venkovní pastva nebo chlév) i roční období, v jakých časových intervalech se ovečka stříhá (většinou 2x za rok), prodělané choroby.
Musím se přiznat, že teorii s vlivem pastvy (bodláčí) a kousavostí vlny na vlastní kůži ověřenou nemám. Můj osobní názor je, že  každý jsme jiný a tak nám vyhovují rozdílné věci. To co nekouše mě, bude kousat někoho jiného a naopak. Dále si myslím, že jsou plemena, která mají vlnu jemnější a šetrnější při kontaktu s lidskou pokožkou, jako je již zmiňované merino. A někdy se vlna poddá až časem, kdy ji několikrát vyperete, a  svetr se za několik měsíců poddá a už tak kousat nebude, ale je to hlavně o zvyku nositele. V dnešní době už nejsme na tyto materiály zvyklí. Já osobně na těle nosím rukavice, ponožky, šálu, pod svetr si beru většinou dlouhý rukáv a nemám pocit kousavosti.

Mohla by jste nám krátce popsat, co všechno je potřeba udělat než je vlna připravena na spřádání? Nejprve je potřeba ovečku ostříhat, nejlépe co nejblíže u její kůže, aby byla srst co nejdelší. Třídění vlny, z břicha je většinou honě špinavá tu vyřazuji, nechávám si tu ze hřbetu.
Praní - stačí dešťová voda a plechová vana. Namočit, nechat půl dne odmočit, vodu vylít a takhle to opakovat tak 8x. Dobré je i vlnu máchat, vše dělám ve studené nebo mírně vlažné vodě (do 40 stupňů).
Následuje sušení vlny - rozprostřu vlnu na starý ručník nebo deku, buď na zem nebo sušák na prádlo. Vlna musí schnout pomalu a pozvolna, aby nezplstnatěla. Vždy je lepší stín, než přímé slunce.
Česání - je několik variant a) na bubnové česačce (ukázka byla v knihovně), aby vznikl pěkný česanec, připravený pro spřádání, musí se vlna 4x načesat.
                                            b) pomocí švihacích kartáčů - to je u malého množství vlny
Pokud máme dobře načesanou vlnu bez nečistot, můžeme spřádat.

Z čeho se skládá kolovrátek? Jaký je postup předení? Hlavní části kolovrátku - kolo, pedál, vřeteno, čep, cívka, křídlo s háčky
postup předení - princip - přadlena se snaží z česance v určitém rytmu podávat vlákna do předýnka, kde se vlákna zkroutí v nit, ta se navíjí přes háčky na cívku

Jak dlouho trvá se naučit příst bez přetrhnutí vlákna? Kde jste absolvovala kurz? Kolik stojí? Příst pěknou tenkou nit bez přetrhnutí je otázka několika faktorů. Pokud už se nějaké jemné ruční práci (pletení, vyšívání, paličkování) věnujete, máte předpoklad, že předení se naučíte rychle, ale jsou i jedinci talentovaní, kteří během pár hodin předou bez problémů, aniž by ruční práce dělali. Dále záleží na tom, jak dobře máte vlnu připravenou a jaký kolovrátek používáte (vypůjčený, vlastní). Kurz jsem absolvovala v Holenicích u  Turnova. Je zde malý penzion, který vlastní p. Maruše Nová, která si chová vlastní ovečky a zpracovává vlnu, velice často vystupuje na zdejších trzích s předením. Lektorkou kurzu byla p. Dana Linhartová. Kurz stál 3500,-  Kč včetně stravy.

K čemu všemu můžeme využít přízi? Upředená příze se dá použít - k pletení, háčkování, paličkování, tkaní, vyšívání

Kolik metrů je potřeba pro materiál na ponožky/svetr? Záleží na tom, pro koho svetr/ponožky děláte. Musíte znát míry či konfekční velikost klienta. U ponožek se jedná o sto a více metrů u svetru jsou to kilometry.

Čím vším se barví příze? Barvit můžete vlnu i přízi a) přírodními barvami - káva, řepa, vlaštovičník, kurkuma, slupky ořechů, kopřiva, zlatobýl
                                              b) chemickým způsobem - potravinářské barvy, barvy Iberia, barvy Duha, barvy Ashford

Jak se pohybují ceny např. za svetr z ovčí vlny? Ceny výrobků záleží na tom, zda-li se tímto  řemeslem člověk živí, či je jeho koníčkem. Cena svetrů se pohybuje od 3 500,- Kč a výš. Ponožky od 200,- Kč a výš (u podkolenek). Já dávám cenu dohodou přímo s klientem, někdo přijme cenu navrhovanou, někdo smlouvá. Pokud vyrábím věci pro známé, nechám na nich, kolik mi chtějí přispět.

Kde všude jste předváděla předení na kolovrátku? Kolik kolovratů se sešlo? Kdo byl nejmladší "přadlenka", kdo nejstarší, byl mezi nimi muž? Předení předvádím na jarmarku, který pořádá paní Nikodeimová pod hradem Kokořín. Byla jsem oslovena lidmi i na další jarmarky, ale časově bych to nestíhala. Samozřejmě předvádím předení studentům.

Kdo je to královna noci? Královna noci - tou se stávala přadlena, která během noci napředla nejdelší přízi a získala tak vrkoč.

Ke kolovrátkům patří pohádka. Jakou máte nejraději? Nejraději mám pohádky od Josefa Lady: Bubáci a hastrmani - Bouřka ve škole.

Máte v plánu se věnovat nějakému dalšímu zajímavému koníčku? Záleží na tom, co už bude považováno za zajímavý koníček.

Na jakou další akci s vámi se můžeme těšit příště? Na setkání jste se zmínila, že se věnujete i drátkování. Já se za zdatného dráteníka nepovažuji, ale jsem schopna odrátkovat lahev, svíčku. Vyrobila jsem si několik párů náušnic, náramky, vánoční ozdoby a jiné drobnosti.

Budeme se těšit a děkuji za rozhovor

Pavlína Nejedlá

Slovníček:

mykání - je rozvolňování vlny až na jednotlivé vlákno za pomoci ostrých hrotů. Vlákna se při tom napřímí, urovnají do podélného směru a ukládají stejnoměrně vedle sebe.
kramplování - česání lnu či vlny na koníku za pomocí kramplí (velké česací kartáče), cílem bylo odstranit pazdeří a prach
motovidlo - předmět sloužící k navíjení upředené příze do přaden. Obvykle má tvar tyče, na jejíchž koncích jsou upevněny  kratší tyče, kolmé k tyči hlavní i k sobě navzájem. Hlavní tyč motovidla je dlouhá kolem 50 cm. Přadlena si tak mohla spočítat kolik metrů má již upředeno.
skaní - spojování (zakrucování) dvou nebo více niti dohromady
plstění - ruční suché - postup zpracování ovčí vlny, který využívá šupinkové struktury vláken, která se při tlaku a tření zasekávají do sebe a zpevňují se. Provádí se tak pomocí plstících jehel.
vřeteno a přeslen - vřeteno je hladce opracovaná dřevěná hůlka, cca 30 cm dlouhá, na horním konci má delší špičku (např. 1/4 z celkové délky). Může v něm být dírka (např. v polovině) pro snadnější uchycení konce nitě. Na spodním konci uděláme velmi krátkou tupou špičku. Na tomto konci bude vřeteno stát a točit se. Na vřeteno je zhruba v 1/3 od spodního konce navlečen přeslen. Správný přeslen je velmi důležitý. Bez přeslenu se s vřetenem prakticky nedá pracovat. A se špatným přeslenem to taky moc nejde. Přeslen funguje podobně jako setrvačník v dětském autíčku. Musí být dostatečně těžký a zároveň musí být symetrický. Celé vřeteno se s ním musí točit pěkně rovně, jako dobře vyvážená káča – nesmí kmitat do stran.
česanec - načesaná vlna určité gramáže, určená k dalšímu zpracování

vrkoč – upečené věnce z těsta, které se spojovali špejlemi do pater, výsledným tvarem byla homole. Na špejlích byly navlečeny sušené švestky, ovoce, rozinky, cukroví apod. Poslední patro nekončilo věncem, ale špejle byly svázány pentlí a ozdobeny zelenou větvičkou rozmarýny. 

                               I pohádka o předlenách byla...

                             ...a vlastní výroba ozdoby z vlny i ozkoušení předení       

                 A kdo se stal královnou noci?

                                                  Více fotografií naleznete ve fotogalerii a na http://cerekvice.eu/