Dotknout se Everestu

POZVÁNKA NA SETKÁNÍ S PANEM IVANEM HAVLÍKEM

Na 20. února 2015 pro Vás knihovna připravila další cestovatelskou besedu, tentokrát s panem Ivanem Havlíkem, který žije se svou rodinou v nedaleké Chocni. V tamější knihovně proběhlo i několik jeho úspěšných přednášek a tak bylo jen otázkou času, kdy ho zlákáme na návštěvu i k nám. Pro ty, kteří pana Ivana Havlíka neznají, přikládáme malý rozhovor s ním. Určitě si jeho přednášku nenechte ujít.

 

Pane Havlíku, vím o vás, že si nyní už užíváte důchodu, ale předtím jste učil na základní škole. Jaké to byly předměty? Vaše žena mě učila fyziku. Vás bych tipovala na zeměpis, podle vašeho současného koníčku. Je to tak?

*Učil jsem hlavně přírodopis a pracovní vyučování-pěstitelské práce.

Čím jste chtěl být, když jste byl malý?

*Můj sen byl být hajným.

Kdy jste objevil svoji cestovatelskou vášeň?

*Moji rodiče mne k tomu vedli od malička, prý jsem byl poprvé v Krkonoších v roce 1948. Pak trochu pauza v „koňských“ letech a znovu okolo dvacátého roku. S ženou a kamarády do hor a jeskyní, hlavně na Slovensku.

Které země jste již za svůj život procestoval? Jaký je váš cestovatelský životopis? Kde se vám nejvíce líbilo?

*V Evropě jsem nebyl v Irsku a v Albánii. Se skupinami studentů středních škol jsme křižovali Balkán a pak, když to šlo, jsme projeli Skandinávii. Samostatně nebo s cestovkami hlavně hory: něco v Alpách, Pyreneje a pod.  Líbí se mi všude, protože vždycky je něco jiného, nového. Špatné dojmy a naštěstí jich bylo málo, vytěsňuji z paměti. Rád bych ještě podnikl něco ve Walliských Alpách.

A naopak – která cesta pro vás byla zklamáním?

*Zklamán jsem nebyl nikdy, snad jedině tím, že v životě je málo času a nedá se stihnout to, co by člověk chtěl.

Uměl byste popsat jeden svůj zážitek z cest, který by dokázal vystihnout podstatu vaší cestovatelské filozofie?

*Toto neumím přesně popsat. Pravda je, že osobní prožitky a dokumentace se hodily ve škole. Pak asi to, že čím víc toho člověk pozná, tím je bohatší. A to včetně lidí. Příklad: spali jsme v Norsku v domě, který majitel nezamykal. Na naši udivenou otázku odpověděl: Přece nikdo nemůže mít radost z toho, že by tady něco ukradl. A kdyby se takový člověk přece jenom našel, tady u nás by už pro něj nebylo  místo, tady by skončil.

Psal jste si na svých cestách deník? Pokud ano, plánujete napsat knihu?

*Ano, deníky mám, jsou v nich i informace sháněné před cestou. Knihu ne, vždyť asi sama víte, že dnes je knižní inflace. Pomalu každý, kdo umí abecedu, píše kuchařky nebo jiné žánry včetně cestování.

Cestování je také o setkávání s lidmi. Jaké setkání pro vás bylo při vašich výpravách to nezapomenutelné?

*Lidi v Nepálu. Neskutečně chudí, bez minimální sociální sítě. Lidi, kteří mají jedno jídlo denně a to stejné dnes, zítra, za měsíc. A přesto se mezi těmi, které jsem měl možnost blíže poznat, se našel jeden opilec a druhý narkoman, i když věděli, že přijdou o výplatu.

 

Proč myslíte, že má tolik lidí potřebu cestovat?

*To nevím, od svých studentů jsem slyšel důvody od poznávání různých skupin organismů až po psychologická pozorování účastníků zájezdu.

Na podzim jsme měli v naší knihovně besedu s choceňským rodákem a cestovatelem – p. Janem Tomšíčkem. Znáte se? Byl jste na jeho besedách? A co Leoš Šimánek, rovněž známý choceňský rodák a cestovatel?

*Honzu obdivuji, ale neuměl bych se tak dřít jako to umí on. Leoš je můj vrstevník, chodil do školy s mojí ženou. Častokrát jsem mu říkal, že by z něho měl radost jeho otec, můj učitel, který uměl vyprávět stejně jako Leoš.

Jaké máte další koníčky?

* Sedm vnuků, lyže, orientační běh …

Plánovaná přednáška nese název – Dotknout se Everestu – Prozradíte nám, na co se můžeme těšit?

*Se slovem těšit bych počkal až na reakci návštěvníků. Nejčerstvější cesta byl Island.

A poslední otázka, která se váže ke knihovně a knihám –Jaká je ta vaše nejoblíbenější / váš oblíbený spisovatel / kniha, kterou jste četl naposledy?

*Nějak se nemůžu začíst do nových knih, spíš se vracím ke starým. Jako kluk jsem několikrát přečetl Setonovy Dva divochy. To už dnes samozřejmě taky nejde.

Děkuji za rozhovor a moc se těším na únorové setkání

Za knihovnu Pavlína Nejedlá

(*pan Ivan Havlík)