Další rozhovory naleznete vlevo v menu

***********************************

Již podruhé je nám ctí, že naše knihovna bude vystavovat fotografie mladé a talentované fotografky Alice Skřivanové. V rozhovoru prozradila, kde a jak výstava vznikala a jaký byl hlavní důvod vzniku těchto snímků.

 

Tvoje minulá výstava fotografií u nás v roce 2013 měla téma „ Šlechtická sídla v Čechách“ a měla souvislost s tvým oblíbeným tématem - focení hradů a zámků nejen u nás. Kde vznikl nápad na téma „Dva světy“ – propojení dvou fotografií?

Už na konci roku 2015 jsem si hrála s myšlenkou vytvořit další projekt na neobvyklé téma, a po „Šlechtických sídlech v Čechách“ (do kterých přibývají další a další sídla každým rokem) mne jako první napadla příroda. A nebylo vůbec těžké vymyslet, jakým směrem se v tomto tématu pustit. Stačí jít do lesa na procházku a hned tam vidíte odhozené lahve, pneumatiky a plno dalších věcí. Člověk si říká, jak to někoho napadne, takto ničit přírodu, která si to opravdu nezaslouží. A tady se zrodil nápad, ukázat kontrast mezi těmito dvěma světy a jak jinak, než pomocí dvojexpozice, kde se propojí svět přírody i člověka.

Fotky projektu byly určené jako soutěžní, je to tak?

Již od začátku projektu jsem věděla, že chci fotografie prezentovat ve větší soutěži. Rozhodla jsem se pro soutěž Premiéra 2016, pořadatel Impuls Hradec Králové, centrum podpory uměleckých aktivit ve spolupráci s Volným sdružením východočeských fotografů,  z.s. Hradec Králové, kde se mohou prezentovat pouze dosud nezveřejněné fotografie.  Vybrala jsem celkem osm fotografií – „Pomalu vítězí a zaniká“, „Společná cesta“, „Přibrzdi a zamysli se“, „Oheň pomáhá i škodí“, „Když ani vůni květů nemůžeme vnímat“, „Hudba minulosti a přítomnosti“, „Jen jeden z nás je hračka“ a „Klid vs. Stres“. I když jsem se neumístila mezi vítězi, fotky „Oheň pomáhá i škodí“, „Jen jeden z nás je hračka“ a „Klid vs. Stres“ se ocitly na výstavě mezi vybranými.

www.impulshk.cz/clanky-premiera-2016.html

Kde všude jsi fotila? A bylo těžké aktéry přemlouvat k focení? Jaká byla věková struktura a poměr ženy/muži?

Fotili jsme především v Litomyšli a okolních obcích. Například v Jarošově, Cerekvici nad Loučnou nebo Morašicích. Nebylo nutné nikoho přemlouvat, jednoduše jsem zveřejnila výzvu, a kdo měl zájem, napsal mi a domluvili jsme se. Zájem byl spíše u mladých lidí ve věku 20-30 let, ale našli se i starší odvážlivci. Spíše to bylo horší s muži, těch je celkem pět a jsem za ně ráda.

Máš návod jak si získat důvěru u fotografovaných lidí, aby se uvolnili a byli přirození?

Pokud se s tím člověkem znáte a máte k sobě navzájem důvěru, tak je to snadné, ale pokud pracujete s někým poprvé a před focením nebyla možnost se seznámit, je nejdůležitější vědět přesně, co po tom člověku chcete. Musí z vás mít pocit, že víte, co děláte, ale přitom musíte zůstat v klidu a vše mu podrobně vysvětlit. Je dobré si během focení společně povídat a navodit tak přátelskou atmosféru.

Kolik fotografií vzniklo a kolik jich uvidíme na výstavě?

Vzniklo celkem dvacet fotografií a ta jednadvacátá je můj autoportrét. Na připravované výstavě můžete vidět deset vybraných.  Celý projekt si můžete prohlédnout v mé fotoknize, kde najdete i kratičké, lehce filozofické popisky k jednotlivým fotkám. Kniha vznikla speciálně pro zpestření této výstavy.

Máš nějaké historky z focení? Kde bylo fotit nejtěžší?

Těžké nebylo ani jedno focení, jen občas jsme zmokli nebo promrzli, když jsme fotili v zimních měsících, ale trpělivost přináší růže. Historek mám několik, ale má nejoblíbenější se stala, když jsme fotily snímek „Přibrzdi a zamysli se“, který měl být původně úplně jiný. Dívka s květinou měla být stejná, ale fotit se mělo v opuštěném domě. Několik dní předem jsem si šla dům prohlédnout, jestli bude vhodný a opravdu se mi moc líbil. Potom jsme tam přijely s kamarádkou už na focení na ostro a dům nikde. Nejdřív jsem si myslela, že jsme ho minuly, ale on tam opravdu nebyl. Asi za 3 dny ho dokázali zbourat a místo perfektně uklidit, že tam nezůstala ani cihla. Tak jsme musely narychlo najít nové místo a myslím, že jsme našly perfektní.

Fotografie jsou opět černobílé. Jaký je důvod, že hodně fotografů dává přednost černobílé fotografii?

Já osobně mám černobílé zpracování nejradši, jelikož si myslím, že barva hodně odvádí pozornost od příběhu na fotce. Navíc k tomuto, trošku smutnému tématu se příliš nehodí.

Která fotka ti přirostla k srdci? Jaký je její příběh?

Každá fotka má pro mne veliký citový význam a každá vznikla za neopakovatelných okolností. Nejradši mám asi fotky „Přibrzdi a zamysli se“, jejíž příběh už znáte a fotku „Jen jeden z nás je hračka“. Myslím, že tyto dvě fotky perfektně vystihují celé téma. Navíc fotit se zvířaty, má vždy něco do sebe, proto jsem je v projektu použila hned několikrát.

Co zamýšlíš s fotkami dál? Neuvažuješ o dražbě?

Jsem moc ráda, že mohu část projektu ukázat zde v Cerekvici a ráda bych s vystavováním této série pokračovala třeba v mé rodné Litomyšli nebo i dalších městech, proto se k dražbě zatím nechystám.

Vím, že konec minulého roku byl pro tebe úspěšný a byla jsi přijata na Hradeckou fotografickou konzervatoř. Co tě čeká?

Ano, za tuto možnost studovat fotografii jsem opravdu vděčná a už se na výuku těším. Výuka probíhá dálkově tři semestry a je zaměřena spíše na osobní umělecký rozvoj studenta než na biflování se teorie. Hlavně prakticky se dotkneme všech hlavních žánrů ve fotografii. Začneme klasickou fotografií a přes skladbu obrazu se dostane k portrétům, krajině, architektuře i reklamní fotografii a mnohému dalšímu.

S jakými snímky ses prezentovala při výběrovém řízení?

Kromě několika ukázek právě z projektu Dva světy, jsem fotky rozdělila na dva žánry - portrét a architektura. I zde byly všechny fotografie černobílé.  Několik Vám jich ukáži.

V roce 2016 jsem se kromě tohoto projektu věnovala převážně portrétní fotografii. Velmi mne zaujaly tematické portréty a dvě fotky z těchto focení jsem měla i ve výběru na konzervatoř. Byla to „Temná víla“ a „Loutka“, které zde vidíte.

Co plánuješ fotit v nejbližší době?

Jelikož tu máme zimu a mnoho sněhu, tak doufám, že se mi podaří zrealizovat další portrétní focení na téma „Zimní královna“. Bílé šaty, koruna a kolem zasněžený les, no není to pohádka?

No a možná rozjedu další fotografický projekt, kdo ví.

 

Tak ať se daří a máš dobré světlo!

 

 

 

Alice Skřivanová (*1994 )

www.facebook.com/alice.skrivanova.photography/

Fotografování se věnuji od 9 let. Momentálně studuji Vyšší odbornou školu pedagogickou v Litomyšli a od ledna tohoto roku nastupuji na Hradeckou fotografickou konzervatoř. V litomyšlském DDM jsem již 4. rok vedoucí fotografického kroužku. Nyní jsem i nejmladší členkou FOTOKLUBU   "1840"   LITOMYŠL, pod předsednictvím pana Jindřicha Vodehnala. V roce 2016 se dvě mé fotografie dostaly do užšího výběru a později také na výstavu Národní soutěže amatérské fotografie 2016 a účastnila jsem se také výstavy Výtvarná Litomyšl ´16 v městské galerii v Litomyšli. Tři fotografie ze souboru „Dva světy“ byly součástí výstavy Premiéra 2016. Některé mé fotografie byly otištěny v časopise Československá fotografie jako vybrané v soutěži. Má výstava „Šlechtická sídla České země“, která obsahovala fotografie českých hradů a zámků a konala se v Cerekvici nad Loučnou a později také v knihovně v Litomyšli, kde později byla zakončena mou přednáškou o fotografování památek.